Akademie Catwall
Ascaldeia
Ahoj, chtěla bych, abychom se mohli sejít.
Dlouhodobě mě zajímá, kdy a jaké kroky podnikneme směrem k budování komunity mezi námi -- komunity ve smyslu skupiny lidí, která spolu žije -- ne nutně v jednom domě, nebo v jedné ulici, ale která rozpoznává, že spolu žije v nějakém smyslu a tedy sdílí riziko a možnosti rozvoje. Jako tři mušketýři, jako lidské bytosti na jedné planetě: cokoli se děje jednomu, má nějaký dopad na druhého; pokud se někomu z nás daří, může nám to všem prospět; pokud někdo z nás trpí, může nás to všechny trápit; pokud někdo z nás má potenciál, který za stávajících podmínek izolovaného života nemůže využít, jsme tím všichni ochuzeni.
Jsem moc ráda, že se nám podařilo začít seznamovat s prací Marshalla Rosenberga a jeho následovníků, s prací Dominica Bartera, s prací Miki Kashtan a postupně to všechno nějak šíříme dál a podporujeme různé skupiny lidí v jejich cestě učení se a porozumění.
Chtěla bych ale taky, abychom hlouběji prozkoumali své možnosti mít spolu vztahy a vzájemně si pomáhat a v dalším kroku možnosti společně vést rozhovory na různá témata jako: kroky od nukleární rodiny ke komunitě; kroky od školských institucí ke komunitě; kroky od války k dialogu.
Rozhovory, které by nebyly teoretickým cvičením, ale rozvíjením naší kolektivní schopnosti a kapacity podnikat praktické kroky v reálném světě.
Během let jsme se občas pokusili sejít a něco společně budovat, s různorodými výsledky. Sama z toho mám různorodé zážitky a je to na mě náročné. Hodně moc chci, abychom to nikdy nevzdali a vždycky nakonec zase nalezli ochotu zkusit to znovu.
Když se podíváte na můj web (www.catwall.org), který je aktuálně takovým pahýlkem toho, co chci, aby byl, najdete tam nějaké vypsané akce. Jdou k věci z různých úhlů a zdánlivě z veliké dálky. Pointou jedné a každé z nich ale je postupně vybudovat vztahy, kde bude možné právě to, co píšu výše v tomhle textu.
Prosím vězte, že jste všichni vždy na všechno zváni a každá akce, na jejíž organizaci se podílím, je ve svém jádru pozvánkou k rozhovoru o potenciálu našeho vztahu.
Na nejbližší aktuální akci, na které se můžeme potkat, je odkaz níže. Pořádám ji s Heather Austin, se kterou jsem se seznámila přes The Compass a spolupráci s NGL (Nonviolent Global Liberation, komunita shromážděná okolo Miki Kashtan. Někteří jste s námi v roce 2017 seděli v jednom z kruhů, v němž se ustanovil její začátek.
Heather přijede cca 23. 10. a odjede 30. 10. Kdyby někdo měl zájem ubytovat ji u sebe doma jako koučku rodičovských interakcí s dětmi, ozvěte se prosím; Heather to nabízí jako jednu ze svých oblíbených činností.
Všechny zvu ke spoludržení materiální udržitelnosti akce, což však chápu jako jiný vztah než "výměna peněz za službu"; účast je na základě zájmu a potřeb, ať nám nějaké peníze poskytnete, nebo ne.
Pokud byste rádi dorazili a něco vám brání v účasti (třeba nejistota, kde přespat, nebo hlídání dětí), ozvěte se prosím, třeba něco společně vymyslíme. Nezbytnou podmínkou účasti však je, abyste s předstihem vyplnili přihlašovací formulář (kvůli kapacitě prostoru a také pro klid mysli, abychom byly s Heather připravené, co nás čeká).
https://www.facebook.com/share/waMTwGEEws6HVEyg/?mibextid=9l3rBW
Uvítám pomoc, podporu a spolupráci, pokud se někdo z vás chce ke mně připojit.
Takhle trošku vypadám.
Mnoho slov ode mě a o mně
„Považuji za důležité znovuobjevení přirozené lidské tendence se sebeorganizovat, společně tvořit a účastnit se života v souladu s našimi hodnotami a přáními a se zřetelem na veškerý život na Zemi.“ Mgr. Ascaldeia Catwall
Nenásilnou komunikací se zabývám od roku 2011, od roku 2013 v sepětí s Kruhy obnovy.
Jakmile jsem se o existenci Nenásilné komunikace dozvěděla, připadala jsem si na světě o něco víc doma. Co mě na ní zajímá nejvíc, je potenciál pro společenskou změnu. Už jen setkání s tímto pojmem může být pro někoho znepokojující, a proto nastíním, co znamená pro mě.
Jako lidé se každý den podílíme na tom, jak se svět mění. Děje se to ale tak nějak mimochodem a v jiném měřítku, než v jakém jsme si toho obvykle schopni všímat. Navzdory tomu, že si můžeme myslet, že naše skutky mají jen nepatrný dopad, je celá naše společnost a její kultura složená z drobných každodenních rozhodnutí – maličkostí, které se teprve ve svém úhrnu vyjevují jako něco zřetelného: jsme-li ochotni pomoct lidem v zemi stižené vpádem sousedních vojsk; jsme-li si schopni říct v rodině „Miluju tě“, třebaže něco takového bylo před třemi desetiletími nemyslitelné.
Ke společenské změně dochází nevyhnutelně. Jak její podoba, tak podoba malých skutků, ze kterých je složena, se nám může jevit jako něco, nad čím nemáme žádnou kontrolu. I na úrovni běžných každodenních rozhodnutí si možná připadáme, že nemáme mnoho na výběr.
Nenásilná komunikace představuje vůči tomuto postoji alternativu – představuje podporu v tom, abychom každý den mohli ona drobná rozhodnutí činit nikoli na základě toho, jaké bolestivé věci se nám staly v minulosti, nýbrž svobodně, vědomě, v souladu s tím, po čem toužíme a co doufáme uskutečnit.
Společnost měníme každý den – tím, co děláme, jak žijeme. Líbí se mi, když se na tomhle drobném pohybu, který vyúsťuje ve velké události, můžu – z pozice jednoho mravence v mraveništi – podílet uvědoměle a s určitou mírou záměrnosti. Ještě víc se mi líbí, když v téhle svobodnosti můžu podpořit ostatní nebo když můžeme z drobných úkonů skládat velké věci s ostatními mravenci společně; když se podaří něco, co v tom světě, do kterého jsem se narodila, nebylo možné. Navštěvuju tedy organizace, školy, věznice a také jednotlivce, jejichž jméno téměř nikdo nezná, ale i policisty a politiky a dávám prostor rozhovoru o tom, čeho chtějí dosáhnout, co je trápí, jaký by chtěli svět a co za tím cílem chtějí udělat.
Při trénování Nenásilné komunikace ráda podporuju lidi v tom, aby mohli postupně objevovat, kde je jejich přirozená poloha svobodného a osvobozujícího vyjadřování, kterou by se nemuseli učit jako cizí jazyk, ale aby v sobě mohli objevit místo, kde už je a kde se o ni mohou opřít.
Protože všechna tahle mravenčí práce se nejlépe dělá ve více lidech, kdykoli o to má někdo zájem, podporuju propojování a vytváření skupin, v nichž se lidé můžou vzájemně dlouhodobě podporovat v tom, co je pro ně důležité.
Lidé se mě často ptají na jméno „Ascaldeia“: nějak si mě samo našlo a cítím se s ním spřízněná. V češtině ho vyslovuju „ASKALDEJA“. Aktuálně žiju v Praze s dcerou Eidallinn. Eidallinn se mnou bydlela dva roky v Brazílii, kde jsme zažívaly, spoluvytvářely a zkoumaly komunitní život, čerpaly energii ze slunce a moře a pozorovaly kulturu, v níž vznikly Kruhy obnovy.